Jak si nastavit cíle, které skutečně dodržíte

Na začátku roku, čtvrtletí nebo po každé důležité poradě si lidé dávají předsevzetí. Za pár týdnů na ně většina z nich zapomene — a pak si to vyčítají jako selhání vůle. Z koučovací praxe ale vím, že problém většinou nebývá v disciplíně, nýbrž ve způsobu, jakým je cíl od začátku formulovaný.

Cíl potřebuje směr, ne jen číslo

Konkrétní a měřitelný cíl je užitečný, ale sám o sobě nestačí. Pokud si člověk nevytvoří jasnou souvislost mezi cílem a tím, proč je pro něj skutečně důležitý, motivace se při první potíži rozplyne. V koučování se proto vždy vracíme k otázce „k čemu vám to bude dobré“, dokud odpověď není opravdu vaše — ne odvozená od toho, co se od vás očekává.

Menší závazek, který přežije všední den

Velké cíle mají tendenci existovat jen v hlavě jako představa ideálního stavu, ale nemají žádnou vazbu na konkrétní úterní odpoledne. Funguje lépe, když si cíl rozdělíte na nejmenší možný krok, který jste ochotni udělat i v týdnu, kdy nic nejde podle plánu. Ambice patří do vize, ne do plánu na příští pondělí.

Systém místo vůle

Spoléhat na to, že si člověk „prostě vzpomene“ a „bude mít chuť“, je nejčastější důvod, proč cíle mizí v každodenním provozu. Pomáhá, když se závazek napojí na něco, co už v životě pevně existuje — konkrétní den v týdnu, rutinu, kterou stejně děláte, nebo pravidelnou schůzku sama se sebou v kalendáři. Cíl, který závisí na náladě, prohraje s cílem, který závisí na struktuře.

Zpětná vazba během cesty, ne až na konci

Když je jediným okamžikem hodnocení až finální výsledek, ztrácí se cenná informace o tom, co po cestě fungovalo a co ne. Krátké, pravidelné ohlédnutí — co se povedlo, co bych příště udělal jinak — umožňuje cíl za pochodu upravit, místo abyste ho na půl cesty úplně opustili, protože už „neodpovídá realitě“.

Počítejte s odchylkou

Cíl, který se láme při prvním týdnu, kdy něco nevyjde podle plánu, byl od začátku křehký. Reálnější přístup počítá s tím, že se občas nepodaří dodržet krok, a ptá se, jak se k plánu vrátit, místo aby to bral jako důkaz, že celý záměr byl špatný nápad. Odolnost cíle se pozná právě v týdnu, kdy nejde všechno hladce.

Cíl jako rozhovor se sebou samým

Nejtrvalejší cíle nakonec nejsou ty nejambicióznější, ale ty, které vzniknou jako upřímný rozhovor o tom, co člověk skutečně chce a co je ochotný pro to udělat. V koučovacích sezeních často zjišťujeme, že samotné vyjasnění tohoto rozhovoru vydá stejně důležitou práci jako plnění cíle samotného — protože ukáže, jestli cíl vůbec patří tomu, kdo si ho dává.

Pokud vás toto téma zajímá hlouběji, ráda se mu budeme věnovat na individuálním koučovacím sezení, kde se dá jít víc do konkrétní situace, ve které se právě nacházíte.